Jak být správný leader a mít loajální zaměstnance? Musíte znát své PROČ.

“Úspěšné společnosti nenajímají kvalifikované lidi, které pak motivují. Najímají motivované lidi a ty pak inspirují.”

Stejně jako není jednoduché najít loajální zákazníky, není lehké najít loajální zaměstnance. Takové, kteří ve vaší firmě uvidí vyšší smysl, než je jen jejich výplata a při první příležitosti neutečou ke konkurenci nebo prostě do jiného podniku.

Předně by měl člověk dělat něco, co ho baví a ne něco k čemu má odpor. To je asi logické. Já bych třeba nikdy nešla dělat do továrny na zbraně, prostě už proto, že zbraně nemám ráda. Bavit něco ale nestačí. Člověk má potřebu, aby věděl, že je užitečný nějakému celku, že to, co dělá, má nějaký smysl.

Já jsem například zažila dost demotivující časy u ČSA. Když jsem v roce 2006 nastupovala ke státní aerolince, bylo to ještě jakž takž ok. Zaměstnanci ČSA byli hrdí, že právě oni mohou pracovat pro tyto prestižní aerolinie. Ale velmi záhy na to je firma svými rozhodnutími tak moc demotivovala, že postupně všichni začali ztrácet víru ve společnost.

Tu dusnou atmosféru bych nepřála zažít nikomu. Všudypřítomný strach, kdo bude na seznamu propuštěných další… Pak už lidé odcházeli dobrovolně, protože komu by se chtělo v tomhle prostředí pracovat.

Ani mě tohle neminulo. Ten den si pamatuji živě dodnes. Ta bolest, zklamání, naštvání, zášť a taky nepochopení. Po roce mě sice vzali zpátky, ale ta nedůvěra a strach ve mě zůstaly. Až jsem se nakonec rozhodla odejít radši sama a i když jsem pak měla možnost se vrátit, nevyužila jsem toho.

Proč? Myslím si, že je mnoho jiných způsobů, jak se dají vydělat peníze. A než se klepat, jestli mě zase náhodou nepropustí… navíc s perspektivou zaručeného důchodu asi v 70 letech… Ne, děkuji, radši se zajistím sama ;-). A taky jsem neviděla žádný směr natož cíl, kam by firma směřovala a co by vlastně vůbec chtěla.

Asi před 14 dny jsem s ČSA letěla – poprvé od chvíle, kdy jsem odešla, tedy téměř po 4 letech. Bohužel musím říci, že jsem byla hodně zklamaná. Nevidím už žádný rozdíl mezi ČSA, které byly dříve hrdým národním dopravcem a nízkonákladovou společností. Uvízly někde mezi tím s tím, že se samy řadí ke klasickým aerolinkám, ale službami odpovídají spíše těm nízkonákladovým. Myslím, že zaměstnanci sami už neví za co se jejich zaměstnavatel považuje a tak to ani nemohou přenést dále na cestující.

Jak vedení firmy, tak zaměstnanci firmy by měli především znát své PROČ. Proč dělají to, co dělají. A ten důvod by měl být jiný než peníze. Jedině tak totiž bude člověk dělat svou práci ať se děje co se děje. Pokud znají ten vyšší důvod. A mají pocit, že jsou součástí nějakého celku a jejich práce má smysl.

Můžeme to přirovnat k tomu, když se stavěly katedrály. Lidé pracující na nich se na práci mohli dívat ze dvou úhlů. Buď byli hrdí na to, že jsou součástí této stavby, i když se třeba za jejich života ani nedokončí, ale věděli, že tak přispívají nějakému celku. Anebo to brali tak, že staví nějakou zeď, hlavně aby měli na uživení rodiny.

Když se zeptali pana Herberta Kellehera ze Southwest Airlines, zda jsou pro něj důležitější zaměstnanci nebo akcionáři, odpověděl takto: “No to je snadné. Na prvním místě jsou zaměstnanci. Když se s nimi zachází správně, oni zacházejí správně se zákazníky, zákazníci používají služby společnosti znovu a pak mohou být spokojeni akcionáři. Takhle jednoduše to ve skutečnosti funguje, nejsou v tom žádná kouzla.” A proto Southwest Airlines překonali lecjaké krize právě kvůli soudržnosti a loajalitě svých zaměstnanců, kterou si vybudovali.

Slyšeli jste někdy o Samuelu Pierpontovi Langleym? Ne? Já se přiznám, že jsem o něm slyšela poprvé při čtení knížky Začněte s proč. A říkají vám něco bratři Wrigtové? Minimálně milovníci letectví budou 100% vědět.

Langley se pokoušel sestrojit první létající stroj těžší než vzduch a uskutečnit s ním první pilotem řízený let. Měl na to všechny dostupné prostředky. Byl odborníkem v tomto oboru, měl kolem sebe tým inženýrů, dostatek financí i konexe. Měl ale jeden problém… Jeho cílem bylo proslavit se. Chtěl být jako např. Graham Bell.

O pár set kilometrů dál se o stejnou věc pokoušeli dva bratři. Ano, tito bratři Wrightové. Neměli na to ani vzdělání, ani žádný tým inženýrů, ani pořádně peníze natož snad konexe. Ale co měli, bylo nadšení pro myšlenku. Myšlenku, že by mohli dát lidem možnost létat a přepravovat se tak z místa na místo rychleji…

Kdo si myslíte, že svého cíle dosáhl? Asi už tušíte… Langley skončil se svým strojem v řece… Jeho motivace byla totiž jen sláva a bohatství, na rozdíl od přesvědčení bratří Wrightů.

Bratři Wrightové inspirovali skupinu lidí, aby se k nim připojili ve snaze dosáhnout něčeho většího než jako jednotlivci. Dávali lidem “něco”, k čemu svou práci směřují. “Úkolem lídra není neustále přicházet s novými úžasnými nápady. Jeho role spočívá v tom, že vytváří prostředí, ve kterém mohou úžasné nápady vznikat.”

A toto platí v úplně každé firmě. Takže než začnete nadávat na své zaměstnance nebo tým lidí, se kterými pracujete, možná byste se raději měli zamyslet nad tím, jak je inspirujete a jestli jim dostatečně ukazujete jasné PROČ vaší firmy. Napřed ho ale musíte vědět vy… Kvalifikace totiž není zdaleka vše…

Více v knize Začněte s proč – Simon Sinek

• Můj tip: s Cashbackem koupíte např. v Knihy Dobrovský (v kamenných prodejnách i na onlineshopu)
• pro více informací si stáhněte můj ebook zdarma ZDE nebo mě kontaktujte fb Letem světem s Cashbackem